Členem od roku: 2020

Motto: Není šedivých dnů. To jsou jen unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.

Jak si se dostal do spolku a co je pro tebe divadlo? 
Do tohoto spolku jsem se dostala přes kamarádku Petru Wagenknechtovou, kterou znám z předchozího divadla, kde jsme společně působily. Řekla mi, že se nemám bát, neboť kolegové jsou moc fajn. A protože Péťa nikdy nelže, šla jsem do toho. Musím říct, že nelituji, i když jsem u spolku teprve krátce.

 A teď k tomu, co pro mě znamená divadlo. Věřím, že to mám podobně jako většina herců. Už jako malý prcek jsem dle slov svých rodičů "šaškovala" před známými, před kamarády, ve škole...no prostě všude. A uznání "diváků" byl můj pohon pro další kousky a vlastně je dodnes. K "opravdovému" ochotnickému divadlu jsem se ale dostala až ve svých devatenácti letech, kdy jsem se nachomýtla k jedné letní divadelní akci, kterou pořádalo divadlo V.O.S.A.. Poprosila jsem principálku, zda by bylo možné se ke spolku přidat, ovšem podmínkou bylo, abych se ten daný večer zúčastnila programu s jakoukoli scénkou. Přesvědčila jsem svou kamarádku, abychom zahráli "Kubrta" a jelikož se mým kolegům scénka líbila, byla jsem do spolku přijata. Členkou spolku jsem dodnes, i když díky přestěhování a tím pádem větší dojezdové vzdálenosti jej nenavštěvuji tak často jako dříve. Role, které jsem doposud ztvárnila, byly rozmanité a všechny jsem si užila. K těm známějším patří například Kazi v Dívčí Válce nebo malá Helenka Součková z divadelní hry Hrdý Budžes. Už teď se ale těším na všechny nové role na prknech, které znamenají svět s Ochotnickým spolkem Tyl.