Motto: Základem divadla je, naučit se repliky a nenabourat do kulis.

Jak ses dostala do spolku a co pro tebe divadlo znamená?
Divadlem jsme u nás díky tátovi žili celá rodina, už co si pamatuju. Přesto mě nikdy nijak zvlášť nelákalo. Má první role byla v Poslední číši pana Mikuláše, čítala pouze 2 věty z celého představení, které jsem volala z okna Vlašského dvora a na jevišti jsem se pak už ani neobjevila. A právě ty dvě repliky se mi dostaly pod kůži a zřejmě se ve mně probudily tátovy geny. Dnes je pro mě divadlo velmi příjemný koníček, který mi přinesl mnoho vzácných přátelství. Takže za svou krátkou divadelní kariéru už divadlu vděčím za mnohé.

Jeden z nejpříjemnějších pocitů na jevišti je, když slyšíte smích z hlediště. Smích na vtipnou repliku, kterou jste zkoušeli tak dlouho, že už vám vlastně vtipná ani nepřijde. A jestli má divadlo lidem přinášet nějaké emoce, tak smích a radost jsou jedny z nejlepších pocitů, které můžeme zažít. A za to to prostě stojí.